Matouš 12:46-50
„Ještě když mluvil k zástupům,
hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním
mluvit. Někdo mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři
stojí venku a chtějí s tebou mluvit".
On však odpověděl tomu, kdo mu to
řekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?"
Ukázal na své učedníky
a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři. Neboť kdo činí
vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má
sestra i matka."
Pro mě byl tohle zvláštní
příběh, zvláštní výrok Ježíše,
strohý až nevděčný a povýšený. Neměl
by spíše vyzdvihnout svou rodinu za příklad, vyjádřit
svou vděčnost a uznání?
Věřím, že láskyplný
charakter Boží se nemění a že ho můžeme poznat i v
tomto příběhu.
Představuji si podobnou situaci dnes,
nějakou velmi zajímavou přednášku sympatického
a výjimečného člověka, přednášku
osvobozující, překvapivou i nesnadnou, neboť míří
k našemu srdci a sobectví.
Přednášející
pozve na pódium nejdůležitější lidi svého
života, svou rodinu. Maminka přichází za potlesku,
sourozenci usedají dopředu a přednášející
nám vysvětlí, že za vše vděčí jim. Tím,
kým je, je díky jejich vedení, příkladu.
A my v sále se díváme
na ty úžasné lidi a můžeme tiše závidět, že
nikdy nebudeme patřit mezi ně, nebo pociťovat lítost,
protože naše rodina a náš základ života se úplně
liší a také můžeme cítit i povýšenost,
protože s takovými lidmi je možné mít úplně
jiné vztahy, ale to, co prožívám já, to
se nedá srovnat...
Nic takového nám ale
Ježíš nedovoluje. Otevírá nám i to
nejcennější pouto, které v běžném životě
nejde překročit, pokrevní pouto, hranice rodiny i vyvoleného
rodu.
Ať jsme kdokoliv, s jakýmkoliv
životem, poznáním, životní zkušeností,
rodinou, společenským postavením, všechny nás
zve do své rodiny, je nám bratrem a dokonce i synem.
Spojuje nás láska a ochota respektovat Otce nebes.
A tímto také vyzdvihuje a
oceňuje příklad své rodiny, Marie a Josefa, protože
u nich nacházíme nejcennější příklady
důvěry, odevzdanosti a poslušnosti Pánu Bohu.
A tak můžeme v každém člověku
díky Boží rodině vidět svého bratra, nebo
dokonce i samotného Ježíše a to nám pomůže
měnit naše postoje, jednání, vztahy.
Díky, Pane, za Tvou lásku,
která otvírá hranice.
