Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval. A hle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj. Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku:“Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ Zákoníci a farizeové začali uvažovat: „Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?“ Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Jak to, že tak uvažujete? Je snadnější říci ,Jsou ti odpuštěny tvé hříchy´, nebo říci ,Vstaň a choď´? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.“ A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha. Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: „Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání.“ (Mk 2:2-12) 

...Významné setkání, vážené osobnosti, kolem dav, tlačenice.

Uvnitř Ježíš učí, vysvětluje, odpovídá..najednou někdo rozebírá střechu a a bez ohledu na to, zda se to hodí, přímo do debaty, spouští dolů chromého muže. Ježíšova reakce pro mě postrádá logiku, obhajobu pravidel správného jednání.

Co to děláte? Padá nám to na hlavu, tu střechu dáte do pořádku, vždyť nám to ničíte...navíc teď nás ale opravdu rušíte, je to důležité, počkejte, až na vás přijde řada, vidíte, kolik lidí přišlo před vámi...

Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku:“Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“

Co se za tím vlastně skrývá?

Ježíš znal myšlení farizeů, které jeho slova pobouřila, i myšlení chromého muže. Svou odpovědí vždy míří přesně. Postava ochrnutého muže zůstává pasivní téměř celý příběh, Nevolá, neprosí, ani nevíme, jestli chce uzdravit, jestli věří. Nevíme, čím byl, co se mu stalo, o čem přemýšlel. Z Ježíšových slov však můžeme tušit, že muž se trápil tím, co udělal špatného, co také bylo příčinou jeho nemoci. Udělal něco, co už nešlo vrátit ani napravit. Deprese a výčitky mu braly veškerou naději i sílu. Nemoc ochromila jeho tělo a vina jeho ducha. Změna u něj nastává, když Ježíše poslechne, i když to dělá stále jako by bez vlastního projevu.

Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.“ A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha." Teprve na závěr se nějak projevil a tím se o něm dozvídáme to podstatné. Chválil Boha - v tom je obsaženo vše. Úžas, radost, vděčnost, díky Ježíši i těm, kteří ho přinesli. Ani o nich víc nevíme, jen to, že nést někoho na nosítkách je přinejmenším hodně namáhavé, museli spolupracovat, riskovat nepochopení, odpor davu, možná i překročit zažité konvence a několik pravidel slušného jednání. Společný prožitek však předčil všechna očekávání.

Všechny zachvátil úžas a chválili Boha...

A tak i dnes jsou kolem nás lidé slabí, možná až ochromení, kteří potřebují zvát, povzbuzovat, doprovázet a někdy dokonce k Ježíši přinést, potřebují naši námahu, odvahu, vytrvalost a hlavně víru. Pak se může stát zázrak, projev Boží moci, nad kterým užasneme..